5. 11. 2019 - HROB – Hlad Radost Obíhačky Bláto

5, 4, 3, 2, 1…start! Proč nikdo nevyběhl? jsme na hromadném startu HROBu a tady se nikam nespěchá. Celá trať je dnes scorelauf, a tak je nejprve třeba vymyslet co nejlepší strategii jak posbírat kontroly. Tým Vozgrouš a Okonorka nicméně stejně za běhu na první kontrolu totálně mění plán.

Brzy se ukazuje, že i když se neběží zrovna v horách, nastoupáme slušnou porci převýšení. Další výzvou je mapa – při měřítku 1:40 000 má člověk stále pocit, že už je u kontroly a “tady někde to přece musí být“. Přidejte k tomu nezmapované porosty a nepřesné vrstevnice, a hned máte o zážitek postaráno. Brzy přicházíme na to, že se spíš vyplácí jít na jistotu obíhačkou po cestách – z bílého lesa se může vyklubat hnusný hustník nebo ráj ostružin a kapradí.

S Míšou si i přes nástrahy terénu vedeme docela dobře. Pár chybek se najde, ale to hlavně na těžkých kontrolách za které by se nemuselo stydět ani MČR na krátké. Hlavu je možné vypnout až na 6ti kilomatrové obíhačce po silnici, ze které si pamatuju jen to, že rybí sádky po cestě vypadaly legračně na mapě. Následuje krátká návštěva polska (celníci nás v tomhle počasí nepronásledovali) a pak už vytoužená občerstvovačka.

Občerstvovačka na HROBu je něco jako stánek na závodech, s tím rozdílem, že všechno je tam zadarmo (bohudík) a negrilujou tam klobásy (bohužel). Jako dobrá strategie se ukazuje kombinovat rychlé zdroje energie jako je hroznový cukr, a když začne docházet, nastoupí zásoby z chleba se sádlem a se solí.

Když konečně dokončíme první etapu, překvapuje nás několik věcí:

  • Jsme fakt unavený
  • Naběhali jsme 33,5 km a 1300 metrů převýšení, zatímco pokyny slibovaly 25,1 km / 880 m
  • Nejsme na tom vůbec špatně, 14. se ztrátou 10 minut na první desítku

V neděli ráno se s Míšou shodujeme, že by vůbec nevadilo kdyby byl HROB pouze jednodenní závod. Všechno nás bolí a navíc je to do kopce na start. I to způsobuje, že tam přijdeme až dvě minuty později. Manko navyšujeme na 1. kontrole, kde chybou v dohledávce ztrácíme další minuty. Zachraňuje nás až pán z harvestoru, který zuřivě mává jakým směrem je kontrola.

Poté nám to ale začíná jít, díky kombinaci slušného tempa a dobrých voleb postupu postupně doháníme většinu dvojic. U poslední občerstvovačky si uvědomujeme, že je to vlastně kousíček do cíle a i přes padající únavu to určitě zvládnem.

Zde je třeba napsat pár řádek o tom, ja je fajn běžet ve dvojici, a s Míšou obzvlášť. Už jenom to, že dostáváte během orientačního pohled někoho druhého, fakt pomáhá. Míša nás tak párkrát zachránila před šílenou volbou postupu i před zkaženou dohledávkou. Ale hlavně je to obrovská morální vzpruha – mít s sebou někoho s kým si můžete za cesty povídat, sdílet zážitky a zpívat písničky je prostě k nezaplacení.

Závod nám tak i druhý den příjemně uběhl a do cíle dobíháme zrovna když je vyhlášení – tleskají nám jak na Tour de France. Uběhli jsme 34,6 km a a 1200 metrů převýšení. Celkově tedy 12. místo a skoro 70 kiláků naběhaných za dva dny. Z výsledku mám ohromnou radost, no a hlavně klobouk dolů před Míšou že to se mnou přežila.

Za zmínku určitě také stojí parádní výkon Kačky Blažkové (ještě aby ne, když se běželo na mapě s názvem Nad Kačenkou). Kačka společně s Péťou Čechem doběhli 6. v kategorii DH20.

Dole ještě najdete mapy a  pár komentářů k postupům a chybám:

Křížky značí jen to, že se nesmí běžet po železnici (ale může se přebíhat). Skálý jsou šedou barvou aby se nepletly s cestami. Růžově čárkované cestičky jsou singletreky pro kola. Baráčky s divnými rohy jsou bunkry.

Sobota – postupy též najdete na http://play-map.com/event.php?id=375&lang=czech

Po oražení 32 jsme se shodli že na 53 je dobrý postup po cestě a po sebrat 45 – tady bylo těžké odhadnout výšku, ale naštěstí jsme kontrolu našli celkem dobře. Po cestě na 46 jsem koukal víc do mlhy než na kompas, a tak jsme dvakrát šli trochu mimo. Taky to bylo poučení více se držet cest. Po silničním maratonu byl zajímavý až postup z 54 na 42 – původně jsme plánovali běžet z kontroly traverzem na cestu co šla pod kopcem, ale překážela tam obrovská oplocenka. Tak jsme šli po louce přes kopec a z porovnávání mezičasů to nebylo vůbec špatné.

Pak stále nevím, jestli to bylo dobré jít z 42 na 33 zprava nebo zleva. Asi to vyšlo nastejno, vlevo by to bylo kratší, ale zase pár vrstevnic navíc. Dohledávka na 36 byla klasickou chybou ze špatného odhadu měřítka, zbytek už byl jednoduchý.

Neděle – postupy též najdete na http://play-map.com/event.php?id=376&lang=czech

Na jedničku jsme se rozhodli jít po cestě kterou jsme znali ze včerejška, bohužel se nám na cestě příliš líbilo a zaběhli jsme příliš daleko. Jak jsem již zmiňoval, zachránil nás až pán z harvestoru.

Z 2. na 3. kontrolu jsme se rozhodli jít přímo, obíhačka vypadala příliš dlouze a tolik vrstevnic neušetřila. To se ukázalo jako dobré rozhodnutí.  Na čtyřku byla obíhačka celou dobu po cestě fajn, zda se vyplatila netuším. Šlo jít víc přímo. V dohledávce jsem nepohlídal směr a nechal se nalákat tím, že z údolí vedle vybíhali lidi – taky že tam byla kontrola, ale jiná. Zrada! Z 5 na 6 jsem navrhoval obíhačku zleva, ale zprava to přece jen vypadalo trochu kratší. Varianta přímo přes kopce se nevyplácela, neboť pár dvojic před námi šlo tamtudy a na šestce už jsme byli před nimi my.  Zbytek byl poměrně jasný, držet se cest a pokud možno zbytečně nestoupat. Hrdý jsem z postupu na sběrku, 12. konrolu – podařilo se nám to trefit lesem přesně jak jsem chtěl na křižovatku.

Polský hrob zvaný GEZNO – Górskie Ekstremalne Zawody na Orientację 

Hned následující víkend byly na programu další horské závody, a protože jsem na HROBu nechcíp, chtělo to další pokus. GEZNO je hodně podobné – dlouhý víkendový orienťák v horách na spíše turistické mapě, ale pár rozdílů se našlo:

  • na Gezně nejsou žádné občerstvovačky, což je škoda. Ale dá se to zvládnout, holt toho má člověk víc v batohu s sebou
  • kontroly byly značně jednodušší než na Hrobu
  • mapy byly hodně jiné, hlavně z hlediska cest:
    • HROB: na mapě jsou jenom některé cesty, takže občas narazíte na nějakou která není zmapována
    • GEZNO: na mapě je spousta cest, ale hodně z nich už neexistuje. Postupy je tedy třeba vybírat tam, kde je větší hustota cest – je šance že nějaká z nich tam ještě zůstala
  • zatímco na Hrobu nesmíte vynechat ani kontrolu, Gezno povoluje vynechat až polovinu kontrol – ale za každou chybějící dostanete brutální časovou penalizaci. Ve výsledcích tak najdete lidi s celkovým časem přes 59 hodin
  • Na Gezně je start dříve, už v 8 ráno (oproti 10). To je dobrý nápad, protože obvzlášť v lese začíná tma být už hodně brzo
  • Zatímco z Hrobu mám vždycky pocit, že to většina lidí bere vážně, na Gezně je vyloženě pohodová atmosféra a spousta lidí jde jen na výlet
  • Koukal jsem víc na kompas, což překvapivě znamenalo míň chyb, kdo by to byl čekal?

To nejdůležitější ale zůstalo stejné – nejlepší postupy vedly mimo mapu 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.