28. 11. 2016 - Fernetu není nikdy dost!!!!

Fernetu není nikdy dost !

Dvacátý ročník oblíbeného orientačního cyklomaratonu je minulostí. Členové SOS JH významně svou účastí přispívají k dobré atmosféře v Příbrazi,  ani letos to nebylo jinak.

Krásně šedivý den okořeněný hustým  mrholením, co víc si přát. První pohled na mapu a bylo jasno. Vrchaři si dnes neužijí. Rovinky a rovinky. Orientačně sranda. Parky odborně odhadl délku trati na pětašedesát km.  Iluze nám vykreslily celotraťový sprintík rovinatou rajskou zahradou. Něco hluboko v hlavě nás ale bůhví proč zpomalilo a start jsme nepřepálili. První dvě kontroly na Fabiánu jsme dali fakt na první … Jo !  Slavná zpěvačka  nám pokynula ze svého auta a hned se jelo veseleji. Makáme dál, z mé strany padají první sprostá slova adresovaná sobě samému. První kilometrový kufřík. Naštvání vlévá sílu do nohou, proto jedeme kratší a hooodně blátivou trasu. Na hrázi Rožmberku potkáváme spoustu hlídek. Krása závodnic nezmizela, ale každému bláto vykreslí na obličej  individuální kamufláž, někdo je  víc kropenatý a někdo víc ušmudlaný.  Pobaveně se ostatním vychechtáváme,  naše vizáž  taky dost pobaví. Mapník plný bláta a vody trochu nutí k ostražitosti.  Před desátou kontrolou máme najeto přes padesát km. Občerstvovačka zregeneruje  myšlení a rychle procitáme ze snu o krátké trati. Rajská zahrada graduje v hnojišti smíchaném s hlubokým blátem u výjezdu z Valu na Metel, ale jak praví přísloví: „O  ho..o se neřízneš, tak čeho se bát!“  Makáme dál a přicházejí křeče i bolest. Strach z chyby se ke konci  stupňuje, přibývá hnusné klení při dohledávce a snaha vydolovat z rozmočené mapy jasnou informaci. Omlouvám se všem, lidem, zvířatům, stromům i trávě, kteří moje verbální projevy zaslechli. Bez adrenalinu se tohle prostě jezdit nedá. Závěr máme parádní, stíháme limit a okolo je spousta nešťastníků utahaně mířících na kontroly. Teplo v sále, nefiltrovaný Bernard, salát, guláš, grog …  Tady je ráj !  Zbytek dne utekl hrozně rychle, kapela i zábava super.

A kdo vyhrál – no přece všichni. On to až tak závod není. 106 km radosti.

Ivan Kuchyňka

P.S. jenom na doplnění kdo vyhrál a i se zúčastnil se podívejte na odkazu Po stopách Jacka. Blahopřeji.

Kuba.

Napsat komentář: Ivan Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

  1. Ivan :

    Tak jsem si pořádně prošel výsledky a musím se našim borcům hluboce poklonit.Všichni dělali našemu oddílu čest a byli velmi výrazně vidět
    vpředu i v popředí.Zejména výkon Verči,která
    je prvním rokem D12 je obdivuhodný.Ta fyzička-
    tiše závidím
    Ivan.