10. 11. 2015 - HROB aneb Kdo neokusil, neuvěří
Aniž bych o účasti na letošním HROBu uvažoval, byl jsem mým Jihlavským parťákem nalákán se slovy „není většího zážitku“. To jsem ještě netušil, jak hluboce to pocítím. První varování příchází s pokyny. Délka 25 km a 1000 m převýšení. Takhle z křesla u počítače to ještě nevidím tak zle. Vyrážím na start pln odhodlání, mám natrénováno, nic se nemůže pokazit. Výstřel z pistole. Je odstartováno, beru mapu a vyrážíme do lesa. Altán by nemělo být nějak těžké najít, přesto ztrácíme první 3 minuty. Mapu vůbec nechápu, vše nechávám na Tomášovi a už teď vím, že se budu muset hodně učit. Dál to jde dobře, na čtyřku přichází první vrchařská prémie (150m převýšení), ale je to teprve začátek takže to lezeme celkem svižně a ještě je nám pořád do řeči. Další zkušenost přichází na sedmičce (popis – „jáma vedle cesty“). Nacházíme množství jam a s trochou štestí v té asi desáté je i naše kontrola, od cesty vzdálená už dobrých 50 m. Poučení zní „kontrolu nedomapováváme, ale hledáme“. Opravdový šok ale přichází po 90 minutách běhu na první občerstvovačce. Tady se ukazuji jako totálně nezkušený začátečník. Beru dva kelímky, hodím je do sebe a jsem připraven pokračovat. Ostatní závodníci v klidu přistupují k bohatě prostřeným stolům a zdá se, že pro ně začíná docela veselej piknik. No aby taky ne, když tu kromě vody a ionťáku mají i rumíček. První krize a druhá vrchařská prémie přichází po 150 minutách. Kontrola je před námi jen kilometr, ale o 200 m výš. Teď už nám do řeči není a to ještě nevíme, že se na další kontrolu rozhodneme svah traverzovat (vůbec největší blbost, která nás za víkend napadla). V prudkém svahu s pokácenými stromy se suneme pomalu, ale hlavně dolů. Výsledek našeho snažení je dalších 100m nahoru navíc. Na druhé občerstvovačce si počínám už mnohem zkušeněji. Jenom ten rum chybí, asi už došel. Poslední sousto a je čas vyrazit. No jo, ale běž s půl kilem sladkostí v břiše a 25 kiláky v nohách. Kontrola je do mírného kopce, ale nám se zdá docela prudký, takže střídáme klus s chůzí. Poslední kontrola je jak špatnej vtip. 250 m do kopce, když už hodinky ukazují naběhaných skoro 30 km. Nahoru mě nikdo nedostane! Teď už nemyslím vůbec na nic, prostě šlapu a šlapu. Do cíle je to z vrcholu už jen dolů, ale vono už to neběží nijak rychle ani z kopce. V cíli se GPS zastavuje na vzdálenosti 32,2 km a 1265 m převýšení.
Dovedete si představit, jak to po takovém harakiri vypadalo v neděli! (33,5 km, 1280 m).
Z oddílu jsme byli na startu čtyři. Já s Tomášem Oranym (Jihlava) jsem nakonec skončili 5. z 21 dvojic v kategorii HH40. Jana s Míšou v hlavní dámské kategorii 4. a Domča Hojná (s Terezou Šmelíkovou – LCE) 7. v kategorii P12.
Tak ještě že alespoň někdo si z toho něco pamatuje:-) Moc pěkný článeček!
Sledoval jsem vás v SO i v NE.Mile jste všichni překvapili-ale houby překvapili,vy jste na to prostě měli!!Asi dobrej oddíl.
Blahopřeji všem – máte můj obdiv, že jste vůbec vydrželi 🙂 A výsledky jsou podle mě super. Pozn.: stránky závodů zde: http://hrob2015.sivensport.cz/