Po Slovinsku a Maďarsku jsme se letos vypravili na oddílové soustředění do Polska. Tiší připravili tréninky v nádherných terénech polské Jury s bukovými lesy, vápencovými skalami, jeskyněmi, jamkami a písky. Tomáš objednal vyloženě letní počasí, a tak jsme si ve chvílích volna užívali sluníčka a písečných pláží. Jedna nejmenovaná členka výpravy dokonce vyzkoušela (neplánované) koupání v rybníčku s leklou rybou. Dojem nefalšované letní dovolené umocnil trénink na Błędowské poušti, zvané Polská Sahara (na fotce v pozadí). Prý je zde možné pozorovat fata morgánu a písečné bouře, ale to se nám nepoštěstilo. Zato jsme se v poušti důkladně proběhli, pozorováni náhodnými turisty z punktu widokowego (na fotce v popředí). Kromě běhání jsme se věnovali i jiným radostem, například ochutnávání místních specialit nebo horolezení. Přitom se potvrdilo, že slézt dolů může být mnohem těžší než vylézt nahoru. Záznamy z GPS ovšem večer prozradily, že předchozí den na tréninku ve skalním městě mezi hrady Mirów a Bobolice se někteří borci vrhali z neschůdných srázů klidně bez jištění.

Z mapy to totiž nebylo poznat, ale ve skutečnosti byly tyto srázy schůdnější než trnitý podrost všude kolem. Na internetu se píše, že cesta mezi oběma hrady „jest przyjemna a niezwykle urokliwa“, tak nevím. Získané horolezecké zkušenosti jsme každopádně zúročili v závěrečném skalním sprintu na hoře Zborów (http://pieknoistnieje.maliturysci.pl/24-rezerwat-gora-zborow/), odkud jsme se rozjeli domů natěšení na to, kam pojedeme příští rok.

Chtěl jsem od Martina poslat soubor s fakturou za ubytování na našem soustředění v Polsku a dostal jsem od něj soubor s obrázkem ubytovaní v Polsku.

Na rozrůstající se galerii se můžete podívat zde.