
28. 11. 2016 - Fernetu není nikdy dost!!!!
Fernetu není nikdy dost !
Dvacátý ročník oblíbeného orientačního cyklomaratonu je minulostí. Členové SOS JH významně svou účastí přispívají k dobré atmosféře v Příbrazi, ani letos to nebylo jinak.
Krásně šedivý den okořeněný hustým mrholením, co víc si přát. První pohled na mapu a bylo jasno. Vrchaři si dnes neužijí. Rovinky a rovinky. Orientačně sranda. Parky odborně odhadl délku trati na pětašedesát km. Iluze nám vykreslily celotraťový sprintík rovinatou rajskou zahradou. Něco hluboko v hlavě nás ale bůhví proč zpomalilo a start jsme nepřepálili. První dvě kontroly na Fabiánu jsme dali fakt na první … Jo ! Slavná zpěvačka nám pokynula ze svého auta a hned se jelo veseleji. Makáme dál, z mé strany padají první sprostá slova adresovaná sobě samému. První kilometrový kufřík. Naštvání vlévá sílu do nohou, proto jedeme kratší a hooodně blátivou trasu. Na hrázi Rožmberku potkáváme spoustu hlídek. Krása závodnic nezmizela, ale každému bláto vykreslí na obličej individuální kamufláž, někdo je víc kropenatý a někdo víc ušmudlaný. Pobaveně se ostatním vychechtáváme, naše vizáž taky dost pobaví. Mapník plný bláta a vody trochu nutí k ostražitosti. Před desátou kontrolou máme najeto přes padesát km. Občerstvovačka zregeneruje myšlení a rychle procitáme ze snu o krátké trati. Rajská zahrada graduje v hnojišti smíchaném s hlubokým blátem u výjezdu z Valu na Metel, ale jak praví přísloví: „O ho..o se neřízneš, tak čeho se bát!“ Makáme dál a přicházejí křeče i bolest. Strach z chyby se ke konci stupňuje, přibývá hnusné klení při dohledávce a snaha vydolovat z rozmočené mapy jasnou informaci. Omlouvám se všem, lidem, zvířatům, stromům i trávě, kteří moje verbální projevy zaslechli. Bez adrenalinu se tohle prostě jezdit nedá. Závěr máme parádní, stíháme limit a okolo je spousta nešťastníků utahaně mířících na kontroly. Teplo v sále, nefiltrovaný Bernard, salát, guláš, grog … Tady je ráj ! Zbytek dne utekl hrozně rychle, kapela i zábava super.
A kdo vyhrál – no přece všichni. On to až tak závod není. 106 km radosti.
Ivan Kuchyňka
P.S. jenom na doplnění kdo vyhrál a i se zúčastnil se podívejte na odkazu Po stopách Jacka. Blahopřeji.
Kuba.
Tak jsem si pořádně prošel výsledky a musím se našim borcům hluboce poklonit.Všichni dělali našemu oddílu čest a byli velmi výrazně vidět
vpředu i v popředí.Zejména výkon Verči,která
je prvním rokem D12 je obdivuhodný.Ta fyzička-
tiše závidím
Ivan.